www.erdoğan-atalay-fanpage.de
|
Rozhovory "Dělat
myšky se nemá !" ["Drängeln geht nicht !"] Publikovaný den
03.09.2009 >> zde ©
Filmreporter.de - Andrea Niederfriniger/Ricore |
© Vašek Havlas |
Již 14 let
bojuje Erdoğan Atalay jako vrchní komisař Semir Gerkhan proti
překupníkům aut, vrahům a vyděračům na
německých dálnicích. Za tato léta se Kobra 11 zařadila
k nejúspěšnějším německým akčním seriálům. O
úspěchu svědčí mnoho cen za kaskadérské akce a prodeje do
zahraničí. Přesto herec s tureckými předky neveří ve
věčnost seriálu. Má již plán B pro případ, že by se seriálem byl
jednoho dne konec. Jaký to je, to nám svěřil ve žhavém rozhovoru, kde
se hovořilo o všem možném.
Ricore: Zdravím, pane Atalay. Jak se
Vám daří?
Erdoğan: Velmi
dobře. Právě se snažím nacpat do kufru auta mé staré kolo, které jsem
nepoužíval už deset let. Ale ono to nejde. Je větší než jsem myslel, tak
budu muset něco přestavět. Tak až na to se mi daří
dobře (smích).
Ricore: Jaké auto to máte?
Erdoğan: Rodinné
Volvo. Normálně se tam toho vejde hromada. Ale musím to tam uložit
bezpečně, protože tam sedává moje dcera. Kdyby tam něco nadskakovalo, mohlo by se hned
všechno rozsypat.
Ricore: Vy ale máte více aut…
Erdoğan: Ano,
Maserati 3200 GT a Spitfire Triumph z roku 1969. Tím ale jezdí můj
tchán. Ještě
mám jeden Mini.
Ricore: To není špatné. Nejste tak trochu blázen do aut?
Erdoğan: Určitým způsobem ano. Mám rád tvary. Ale většinou mi auta
připadají moc drahá.
Ricore: Milujete rychlost?
Erdoğan: Jasně
a jak. Ale jen, když je volná dráha. Nesnáším
myškaření.
Ricore: V tomto ohledu se
nepodobáte Vaší filmové postavě Semira Gerkhana z Kobry 11…
Erdoğan: Ne.
Když cestuju soukromě, nejsem honičkově naladěn (smích). Myslím si, že agrese do silničního provozu nepatří. Mnoho lidí
zapomíná, že v anonymních vozidlech sedí lidé. Mnohdy děti nebo nezkušení
řidiči. Pak se odvážně dělají myšky. To nesnáším.
Ricore: Když jste před 14
lety začínal v seriálu, měl jste již nějaký vztah
k autům, dálnicím nebo k rychlé jízdě?
Erdoğan: K tomu
jsem se dopracoval. Při mém prvním kaskadérském kousku jsem měl skoro
přejet psa. Přijel jsem těsně k němu, sice jsem
věděl, kde mám zabrzdit, ale stejně jsem zachoval větší
vzdálenost než bylo třeba, protože jsem ho nechtěl zranit. Při
druhém čísle mi přišroubovali boty na kapotu motoru, já se do nich
nasoukal a vyrazil jsem do provozu.
Ricore: Vzpomínáte si na
nějakou obzvlášť nebezpečnou nebo vzrušující akci?
Erdoğan: Pro
mě jsou spektakulární především akce ve velkých výškách. Musel jsem
již skákat pozadu z kolínské veletržní věže nebo z Paschi (výšková budova v Kolíně –
pozn.překl.). To už bylo hodně vzrušující.
Ricore: Jste na nějaké své
akce obzvlášť hrdý?
Erdoğan: Jednou
jsem musel autem porazit hromadu sudů. Předtím se ale rozsypal
diferenciál auta. Auto bylo samozřejmě rozbité. Kaskadér mi pak
řekl: "Musíš jednoduše dobrzdit do určitého místa a odhodit ty
sudy.“ Říkal jsem si, jak jen to mám udělat? Myslel jsem, že to
v životě nezvládnu, ještě k tomu s rozbitým autem. Ale
povedlo se. Na to jsem ještě dnes hrdý.
Ricore: Děláte
ještě dnes kaskadérské věci sám?
Erdoğan: Jen
takové, kde je vidět, že jsme to opravdu my. Sedět v upraveném
autě v helmě a převrátit se by nemělo smysl, protože
divák nevidí, kdo v něm sedí. Takové věci samozřejmě
dělají profesionální kaskadéři, je to jejich práce. Je to výborný
tým, se kterým spolupracujeme již léta. Víme, co můžeme a po domluvě
s nimi samozřejmě děláme některé věci sami.
Ricore: To také znamená, že
musíte mít velkou důvěru?
Erdoğan: Ano,
naprostou důvěru. To je nesmírně důležité. Mohu pracovat
jen s lidmi, kteří mají doporučení od našich kluků.
Kteří již s námi spolupracovali a vědí, co děláme. Nedávno
jsem při jednom fotografování visel ve velké výšce na přetržení
odolných lanech. Musel jsem si na to zvykat, normálně točíme
s ocelovými lany. Nejdříve jsem si všechno zkontroloval, ačkoliv
kluci samozřejmě věděli, co dělají, ale
člověk si přece jen není jistý, když lidi kolem moc nezná.
Ricore: Vy stále běháte,
skáčete a padáte, jak se udržujete fyzicky fit?
Erdoğan :
To seriál mě udržuje v kondici (smích). Vůbec se nesnažím něco
dělat. V podstatě jsem líný člověk.
Ricore: Takže žádné
fitnescentrum nebo jogging?
Erdoğan: Ne,
ale zase začínám trochu provozovat bojové sporty. Taky jezdím na inlinech
a potápím se, když mám možnost. Takové věci. Ale lehsedy nedělám,
jestli myslíte tohle. Tak rychle to taky nejde, aby člověk vyšel
z formy, protože jsme pořád v pohybu. Seriál je jako
vytrvalostní sport.
Ricore: Hrajete Semira Gerkhana
již 14 let. V září 2009 startuje již 15.řada Kobry. Nehrozí
nebezpečí, že se stanete schizofrenním?
Erdoğan: Chodím
někdy se Semirem nakupovat, ačkoliv nosíme odlišné věci.
Někdy mu kradu oblečení, když se mi dobře hodí.
Nejzajímavější je to při nakupování bot. Ne, schizofrenie mi nehrozí.
Ale bývám vždy trochu rozjitřený. Potřebuji chvíli, abych vypnul.
Nemůžu například jít domů a lehnout si do postele, aniž bych se
připravil na nadcházející den. Přeorientuji se tak po dvou třech
hodinách, vyřídím si soukromé věci a až pak jdu do postele. Jisté
okouzlení, které by člověk čekal, mě někde na okraji
doprovází, ale nemáme vůbec čas nějak si to užívat.
Ricore: Jsou
věci, které na Semirovi nenávidíte a milujete?
Erdoğan: Zajímavá
otázka. Miluju jeho schopnost prosadit se. To máme trochu společné. Není
tak netrpělivý jako já. To se mi na něm obzvlášť líbí. A taky
není klasický hrdina. Občas si ublíží, má strach a neprochází
chladnokrevně prostorem jak to
bývá v jiných akčních filmech. Obzvlášť když bývá doma u své ženy, je
jako každý jiný chlap – snadno zranitelný. Ale právě takový koncept se mi
líbí. Jsme přece jen lidé a ne supermani. Myslím, že s tím by se divák
mohl ztotožnit.
Ricore: Tak vy jste
netrpělivý?
Erdoğan: Teď
zrovna s tím kolem ano. Především pokud si vzadu poškrábu kapotu. No
jo. Přesto je to odvážný chlapík, i když proti své vůli. Vydává se do
situací, které bych já normálně neřešil. Pokud by ovšem nešlo o mou
rodinu nebo přátele.
Ricore: Považujete se Vy za
odvážného, když už jsme u toho?
Erdoğan: Mám
jednu miloučkou příhodu se svou dcerou. Když jsme byli na dovolené na
Mauritiu, byli jsme také ve zbytku pralesa, který tam ještě zůstal.
Zeptal jsem se jí, jestli nemá strach z tygrů. A ona že ne, protože
jsem s ní přece já. To mne dojalo k slzám. Má dcera opravdu
věřila, že její taťka by měl šanci porazit i tygra.
Ricore: Co jste jí na to
odpověděl?
Erdoğan: Řekl
jsem: „Zlatíčko, určitě by to ten tygr se mnou neměl lehké.
Ricore: Umíte si
představit život po Kobře 11?
Erdoğan: To
teď naznačujete můj skon?
Ricore: Ne, v žádném
případě!
Erdoğan: Vždycky
existuje život po něčem. Jistěže bych měl divný pocit,
kdybych přestal, protože seriál a lidé kolem něho se již stali
určitou částí mne samého. Svoji roli hrají samozřejmě emoce
a příběhy, které jsme za ta léta prožili. Lidé, kteří mi
přirostli k srdci. Ale to nezáleží na mé síle. Jak dlouho ještě
zůstanu, to rozhodnou jiní, v prvé řadě publikum.
Jasně že bude život po Kobře. Ale není to tak, že bych se na to již
připravoval.Chtěl bych dělat Kobru, dokud to půjde. Ale
vedle toho sám píšu scénáře. Právě jsem jeden dokončil, který
bych rád zfilmoval. Takže jde to i dál.
Ricore: Ale kvůli publiku
Kobry 11 si starosti dělat nemusíte.
Erdoğan: Diváci
jsou velmi vrtošiví. Člověk nikdy nemůže přesně
vědět, kam směřuje. Seriál je úspěšný, jasně,
zatím jsem si každý rok myslel, tak teď už bude konec. Ale nebylo tomu tak
– naštěstí! Uvidíme. Doufám, že budeme pokračovat, však jsme již
natočili velmi pěkný pilotní film k nové řadě. Kdyby
člověk měl recept na diváky, dělal by úspěšné filmy
jeden za druhým, ale předem se to nedá odhadnout. Může se toho stát
tolik. Ve
filmové branži jeden nikdy neví.
Ricore: Zvlášť v posledních letech Vám
přibývají ženy fanynky…
Erdoğan: To
já nevím, může být. Jasně že seriál není jen pro chlapy. Semir se mezitím oženil a má dítě. Tím se do seriálu vloudily i menší
problémy partnerských vztahů. Možná to ale souvisí s mým partnerem
Tomem Beckem, ten je skutečný idol žen. Je vážně „
k nakousnutí“, ale samozřejmě je taky skvělý herec a dobrý
kolega.
Ricore: Vnášíte do scénáře své malé
soukromé problémy?
Erdoğan: Dají se každopádně některé
věci vysledovat, třeba žárlivost a tak. Herec samozřejmě
čerpá věci i z privátního života, tak jak je za léta nastřádal a
také ze samotné fiktivní figury. Například: Člověk sám nemusí
být vrahem, aby to uměl zahrát. Ještě na divadelní škole jsem
například vždycky chtěl hrát krále Leara. Tehdy jsem nesměl.
Dnes vím proč, protože suma zkušeností nutná pro tuto figuru je mnohem
větší, než jakou má člověk ve dvaceti.
Ricore: Bylo by pro Vás alternativou vrátit se
do divadla?
Erdoğan: Musím říct, že velmi miluji film. Mám
tu více možností předvést věci, které chci. Nežene mě to
nutně na scénu, souvisí to i s možnými nabídkami. Jasně, hodně
jsem hrál divadlo, ale ve filmu se cítím lépe. Samozřejmě se dá
dělat obojí, ale protože sám píšu filmy, ne divadelní kusy, pozoruji sám,
že má cesta mě spíše vede k filmu.
Ricore: Právě jste mluvil o nabídkách.
Nejste pro producenty a režiséry již příliš spojený s figurou Semira
Gerkhana?
Erdoğan: Jasně že je člověk po tolika
letech s figurou spojován. To je bohužel německý fenomén. V Americe,
Anglii nebo ve Francii to není. Tam je normální, že lidé, kteří po léta
dělali seriály, dělají vedle toho jiné věci. Zde se to
časem také trochu změnilo. Taky jsem mezitím dělal jiné
věci. Za ta léta získal divák také možnost poznat mnohé stránky této
figury. Člověk není jen sám v jiných postavách, pohybuje se v
kompletně jiném prostředí. Tato autentičnost, o kterou se
člověk snaží, tuto postavu ještě posiluje.
Ricore: Byla by Amerika pro Vás jinou možností?
Erdoğan: Ne, to nikdy nebyl můj sen jít do
Ameriky. Na začátku mého divadelního studia jsem se ucházel o práci tam,
ale stálo to hrozně moc peněz. Tyto plány jsem velmi rychle opustil.
Mám rád Evropu, jsem rád, že tu děláme stále více filmů. A emocionální
příběhy jsou na celém světě stejné, ty se dají
vyprávět všude, kvůli tomu člověk nemusí chodit do Ameriky.
Ricore: Zpět k seriálu. Pilotní film k nové řadě se
zabývá hrozivě aktuálním tématem. To bylo schválně?
Erdoğan: Ach,
Vy už jste ho viděl?
Ricore: Ano.
Erdoğan: A
jak se Vám líbil? Uvidíme, jak uspěje. Doufejme že
dobře, protože i my si myslíme, že se nám dobře povedl. Aktuálnost
filmu nám přitom vyšla zcela náhodou. Scénář a produkce tu byly již
mnohem dříve. Jedno ve kterém čase bychom film natočili, myslím
se, že bude stále aktuální, ať jde o ptačí chřipku, virus SARS
nebo prasečí chřipku. Pořád tu jsou nějaké zdánlivé nebo
skutečné pandemie. Téma bylo opravdu náhodné.
Ricore: Co všechno kromě
možné pandemie čeká ještě na diváky Kobry 11 v nové
řadě seriálu?
Erdoğan: Celá
spousta věcí. Samozřejmě nějaké privátní příběhy,
které proběhnou velmi emotivně. V principu je to to samé, co už
znáte, jen teď jdeme o krok dále, protože samozřejmě nechceme
ustrnout ve vývoji. Na příbězích pracujeme stále více. Když si novou
řadu představuji, myslím, že se nám dobře povedla.
Ricore: Tenhle stálý vývoj
vpřed, existuje již nejvyšší bod, za který už se jít nedá?
Erdoğan: Ano
jistě, vyvijíme se v určitých oblastech, tím, že třeba
některé příběhy vyprávíme vtipněji, spektakulárněji nebo
zapojujeme více určité jiné aspekty. Takové části, kde nejde
nutně jen o akci, zkoušíme dál posouvat. V tomto ohledu je Kobra
určitý druh hry. Také co se týká charakterů – vrchních
komisařů, gangsterů, dobrých i zlých, tvoříme stále více
jejich kontur. Nesmíte zapomenout, že máme čas jen 45 minut abychom
vyprávěli příběh. Pro autory proto není vždy lehké vypracovat
jemné odstíny. Začínáme vždy od nuly a zkoušíme zapojit do
příběhů charaktery a neodbýt je pouze dvěma slovy.
Ricore: Zapojením postavy Hartmuta se autorům podařil
husarský kousek.
Erdoğan: To si myslím taky. Hartmut se poprvé objevil v jednom pilotním filmu.
Původně měl být můj partner, to ale nevyšlo (smích). Má
texty, které se neuvěřitelně těžko hrají, protože to jsou
texty plné informací, které ale musí být zahrány velmi
přesvědčivě. Myslím si, že to je těžké. Já raději
hraji situace, kde mohu ukázat emoce.
Ricore: Semir se živí hlavně pommfrity s majonézou nebo
kečupem. Jak je to s
Vámi?
Erdoğan: Co se tohoto týče, jsem úplný neandertálec.
Mám rád skvělou kuchyni, rád se dobře někde najím, ale nemusí to
být zrovna kaviár, šampaňské nebo nějaké jiné speciality. Mám-li být
upřímný, mám nejraději těstoviny s rajčatovou omáčkou.
To je asi infantilní, ale chutná to. Mám rád jednoduché věci.
Ricore: Vaříte sám?
Erdoğan: Ne, ale umím dobře dělat saláty!
Mám velmi rád balsamikový ocet, zvlášť ten, co má jen dvě nebo
tři procenta kyselosti. Ten je ovšem hodně drahý.
Teď existuje něco nového, můžu Vám dát tip: Hmota podobá sirupu,
kde jsou již smíchány balsamiko a bylinky. To chutná velmi dobře.
Ricore: Děkujeme za tip i za rozhovor.
Přeložila paní Dagmar Zemanová,
srdečný dík ! J
|
Note: The publication of this interview does not mean to infringe on any
copyrights. That's for the translation, too. This site is for the information of
fans only, without any other use from my part. All rights remain with the author!
|