www.erdoğan-atalay-fanpage.de
|
© RTL |
Rozhovory "Bylo to jako by bouchla
bomba" ["Es hat eingeschlagen wie eine
Bombe"] Publikovaný den 01.09.2009 >> zde © Teleschau - Der Mediendienst,
Elisabeth Singer |
Erdoğan
Atalay hraje po dvousté Semira Gerkhana v Kobře 11 (nové díly od
3.9., každý čtvrtek, 20.15 na RTL)
Již 13 let
Erdoğan Atalay jako dálniční policista Semir Gerkhan v seriálu
televize RTL Kobra 11 loví v šíleném tempu na německých silnicích
zločince. Přitom to v každé epizodě musí pořádně
třískat a jedna exploze stíhá druhou. Od roku 2008 je též Tom Beck alias
Ben Jäger mužem po Gerkhanově boku, který jej podporuje při
vyšetřování bohatém na akce.Atalayovi partneři se od začátku
seriálu střídají často. On sám je ovšem v seriálu již od
třetího dílu zakotven pevně jako skála v příboji. Ve
čtvrtek 3.září vysílá televize RTL dvoustý díl Kobry 11 a zahájí tak
15. řadu tohoto úspěšného formátu.
Jak dlouho
chce ještě procházet ohněm tento 42letý německý Turek, který se
svou ženou a šestiletou dcerkou žije v Berlíně a co jej zajímá v soukromém
životě, to Atalay vypráví v interview.
teleschau: Jakým autem
Vy sám nejraději zahříváte seriálové silnice?
Erdoğan Atalay: Služební
auto, které mám v seriálu se mi velmi líbí. Jezdil jsem již s mnoha
auty, trojkové BMW je ovšem hodně vpředu. Tento vůz má výborné
jízdní vlastnosti. Bohužel technika stále kráčí kupředu.
teleschau: Bohužel?
Erdoğan Atalay: Ruční
brzdy jsou již tak vybaveny elektronikou, že se s novými modely už nedají
tak snadno dělat smyky. Otáčka o 180 stupňů ještě jde,
ale při 90 stupních je to již těžké. Tehdy již musíme leccos
přestavět, aby se s autem daly dělat smyky.
teleschau: Vzrušuje Vás
rychlost? Uměl byste si představit, že byste jezdil automobilové
závody?
Erdoğan Atalay: Já
sice mám závodní licenci, ale chybí mi čas zúčastňovat se
závodů. Tu trochu volného času, kterou mám, trávím se svou ženou a
dcerou v Berlíně. S čím bych si ovšem rád zajezdil je
závodní vodní skútr.
Při natáčení jsem jednou již na dvou takových
seděl, jeden měl 270 PS (koňských sil), druhý 400. To je jako
raketa na vodě. Lítal jsem na tom po vodě 9 hodin. Pak jsem se
kvůli tomu tři dny nemohl ani pohnout, jak mě bolely svaly.
(smích)
teleschau: Pomyslel jste
si, když jste před 13 lety začínal s natáčením Kobry, že
natočíte více než 200 dílů?
Erdoğan Atalay: Na
začátku nevěděl nikdo přesně, co z toho bude.
Taky bylo naplánováno jen sedm dílů, protože produkce byla tak drahá. Byl
to takový testovací program, aby se ukázalo, zda má akce v Německu u
diváků šanci. Ale pak
z toho byla úplná bomba.
teleschau: Jak dosahujete takového stálého úspěchu?
Erdoğan Atalay: Já si stále myslím, že je to dáno vývojem,
kterým Kobra 11 prošla. Když si člověk porovná díly ze začátku s těmi dnešními, už
spolu nemají mnoho společného. My na tom tvrdě pracujeme a stále
zůstává mnoho otevřených možností. V prvé řadě to
souvisí se scénáři, s celou dramaturgií pořadu. Ta získala
v posledních letech neuvěřitelně na profesionalitě,
stejně jako akční scény. To se ale dá poznat, jen když
člověk seriál sleduje delší dobu. Pro tento formát byla vykonáno
neuvěřitelně mnoho práce.
teleschau: Měl jste možnost ovlivňovat vývoj Vaší televizní
postavy?
Erdoğan Atalay: My spolupracujeme všichni dohromady. I herci se podílejí na tvorbě
scénáře. Já pořád dávám nějaké podněty. Svoji postavu mohu
popsat jen těžko. Ale když se mi řekne nějaká situace, dokážu
říct, jak by Semir reagoval.
teleschau: Stane se role po tak dlouhé době určitou
částí vlastní osobnosti?
Erdoğan Atalay: Chodívám se Semirem občas nakupovat,
bohužel on má úplně jiný vkus než já. Pak tam spolu stojíme a povídáme si.
To by se některým lidem mohlo zdát jako schizofrenie (smích). Ne,
vážně, nedá se zabránit tomu, aby na člověku něco
neulpělo.
teleschau: V seriálu je jedna bouračka za druhou, auta
létají vzduchem, lidé umírají – v reálném životě úplné hororové
scény. Jak to, že to v televizi tak
hrozně nevypadá?
Erdoğan Atalay: Právě proto, že my se pohybujeme na
hranici reálného života – to, co my ukazujeme, je fikce. Takové spektakulární
scény, které my točíme, se ve skutečnosti sotva odehrají. To souvisí
s tím, že se člověk jako divák může pohodlně usadit a
dívat se na to představení, aniž by se ho osobně zúčastnil. Takový
způsob senzace miluje mnoho lidí, i já sám. Když před lety vypukla
válka v Iráku, říkal jsem si, teď už lidé nebudou chtít
vidět žádné akční scény, když je jich tolik ve zprávách v živém
vysílání v televizi. Ale diváci umějí velmi dobře rozpoznat
fikci od reality.
teleschau: Existují pro Vás při natáčení akčních scén,
kterých se osobně účastníte, ještě nějaké výzvy, nebo se
stále jen opakují stejné scény?
Erdoğan Atalay: Ty už teď dobře znám. Ale i tehdy,
kdy se nějaká podobná scéna opakuje, existuje vždy určité riziko.
Fyzikální síly se sice dopředu propočítávají, ale až do nejmenšího
detailu se průběh nedá předpovědět. Proto musím být velmi ve střehu. Když se
opravdu něco stane, vrátí se člověk pěkně rychle
zpátky na pevnou zem. Strach je špatný průvodce, ale respekt je
přitom, co děláme, nezbytný.
teleschau: Zúčastnil byste se někdy rád pravé hollywoodské
akční produkce?
Erdoğan Atalay: No jasně, i když v principu
nedělají nic moc jiného než my. Rozdíl je v tom, že oni mají
k dispozici neuvěřitelně moc času. Oni točí jednu
honičku třeba celý týden, to by mě k smrti nudilo a
říkal bych si, kdy se pojede dál (smích). Bylo by jistě zajímavé
vidět, jak se tam pracuje. Ale Amerika je daleko,
moc daleko. Je ale jeden film, ve kterém bych býval rád hrál, protože ho mám
velmi rád – je to film s Clintem Eastwoodem Gran Torino. Výborný
scénář, senzačně zahraný. Moc rád bych si zahrál v nějakém filmu,
který by režíroval Clint Eastwood.
teleschau: Zahrál byste si rád vůbec nějakou jinou roli než
Semira Gerkhana? Ten Vás doprovází vlastně již 13 let…
Erdoğan Atalay: Ano, jasně. Nechtěl bych za každou
cenu dělat něco jiného, ale kdyby mě nějaký projekt
zajímal, velmi rád. Semir koneckonců také jednou půjde do
důchodu. Buď ho do penze pošlou diváci, protože už se na něj
nebudou chtít koukat (smích), nebo to bude můj vlastní věk.
teleschau: Vy jste napsal scénář k jednomu dílu Kobry a
také k filmu Ali baba. Uměl byste si představit, že byste kvůli
tomu pověsil hraní na hřebík?
Erdoğan Atalay: Herci hrají, dokud můžou. Pravá penze tu neexistuje. Herectví má mnoho
společného s vášní, já jsem v principu udělal ze svého
hobby své povolání. Scénáře mohu naštěstí psát jen podle své chuti a
bláznovství, nikdo mě k ničemu nenutí. Každý člověk
dělá věci, které dělat nemusí, které ho prostě jen baví.
teleschau: Od května jste velvyslancem projektu pro děti a
mládež Archa v Kolíně.Jak došlo k téhle spolupráci?
Erdoğan Atalay: Viděl jsem zprávu o práci Bernda
Siggelkowa (zakladatel projektu Archa). Většina obyvatelstva nemá ani
ponětí, že jsou v Německu místa, která jsou postižena velkou
chudobou. Stále více lidí přichází o práci a nedokáže vyžít
s těmi málo penězi, které mají k dispozici. V první řadě jde ale o
děti.
teleschau: Zvýšilo se Vaše sociální cítění od té doby, co jste
sám otcem Vaší dcery?
Erdoğan Atalay: Ano, i když mě to zajímalo již delší
dobu. Člověk by se zbláznil, když vidí, kolik existuje sociálně
slabých prostředí. Proto se angažuji i v jiných projektech,
třeba v pomoci Ugandě nebo v Nadaci čtení. Člověk
se ptá sám sebe, jaký svět my dospělí chceme prezentovat našim
dětem. Doufám, že se o projekt bude zajímat více lidí, když si ho budou
spojovat s mým obličejem.
teleschau: Narodil jste se v Hannoveru, studoval jste
v Hamburku. Nyní žijete se svou rodinou v Berlíně. Čeho si
nejvíce ceníte na hlavním městě?
Erdoğan Atalay: Velikosti. Kromě toho jsem milovník
starých domů, proto miluji městskou část Unter den Linden.
Ačkoliv bylo v Berlíně mnoho zničeno, je tu ještě
neuvěřitelně mnoho krásných míst. Kromě toho je Berlín
světová metropole s neuvěřitelnou scénou. Stále se tu něco děje.
Člověk si může dělat co chce a nikoho to nijak nepohoršuje.
Berlín je tolerantní město, je tu mnoho bláznivých lidí.
Přeložila paní Dagmar Zemanová,
srdečný dík ! J
|
Note: The publication of this interview does not mean to infringe on any
copyrights. That's for the translation, too. This site is for the information of
fans only, without any other use from my part. All rights remain with the author!
|